Útěk z Ruska
(Deník 1920–1921)

Budoucí básnířka, čtrnáctiletá Irina Knorring opustila Ruskou říši v listopadu 1920 na jedné z 126 lodí, které odvážely zbytky Bílé armády z Krymu. Psaní deníku jí bylo útěchou a radostí na složité cestě do exilu. I přes těžkosti, které popisuje, nejsou však její zápisky drásavé. Působí prostě a bezprostředně, jako rozprávění s blízkým člověkem. Dnes její deník představuje nejen osobní příběh mladé dívky z Charkova, ale nabízí též bezprostřední vhled do doby minulé a nastavuje zrcadlo době naší.

Podzimní mouchy
aneb Žena z dávných dob

V krátkém, čechovovsky laděném románu Podzimní mouchy autorka vykresluje úpadek ruské rodiny Karinových, které se ve vřavě revoluce zhroutí svět. Karinovi prchající před bolševiky se uchýlí do Francie a v rodinném sídle ponechají jen starou věrnou chůvu Taťánu Ivanovnu. Nakonec se i ona vydává v jejich stopách a opouští domov, který bolševický režim nadobro zničil. Irène Némirovsky vypráví s citem a bez přehnaného patosu příběh o lidech, kteří zažívají konec jedné éry a bolest ze ztráty domova i těch, které tolik milovali. Stárnoucí chůva je ochránkyní vzpomínek na staré Rusko, které v emigraci slábnou a rozpouští se v neustálých starostech o živobytí. S její smrtí odchází i starý svět. Ačkoliv se z hrdinů ve chvílích beznaděje stávají malátné a unavené podzimní mouchy, které […] vyčerpaně a podrážděně poletují, narážejí do oken a táhnou za sebou polomrtvá křídla“, nakonec i oni docházejí k trpkému smíření s novou každodenností. Rozsah knihy připomíná, že silného účinku lze dosáhnout i nemnoha slovy. Jediné, co se dá románu totiž vytknout, je, že ho přečtete tak rychle. Nejspíš na jeden zátah.

Průvodce rozvášněným Znojmem

Na pozadí jedinečného znojemského panoramatu, jak jej známe například z Kraví hory, se psaly dějiny nejen střední Evropy. Umělecké památky, kterým je tento průvodce věnován, tak vznikaly v úzkém dialogu s radostmi i strastmi své doby. Nepoučenému divákovi by se mohlo zdát, že jde o svědky němé, opak je však pravdou - do každé znojemské pamětihodnosti je vetkán příběh, často skoro neviditelný, ale o to silnější. Kapitoly tohoto netradičního průvodce městem jsou tak snahou seznámit čtenáře nejen s uměleckými památkami, ale také s příběhy, které se v jejich zdech odehrávaly. Jednotlivé stavby navíc nechceme vnímat jako oddělené „pozoruhodnosti”, ale jako organické součásti celku. V našem vyprávění se tak Znojmo stává skutečným ekosystémem, v němž se po staletí umělecké památky pojí s příběhy lidí - hrdinů i anonymních měšťanů - kteří je užívali. Cílem této knihy je seznámit laskavého čtenáře se Znojmem trochu jinak. Chceme, aby vás příběh města a jeho staveb bavil, dojal i poučil.

Potenciál migrace
Hranice, karantény a osudy meziválečných uprchlíků

Politická situace a stupňující se společenské napětí v meziválečných zemích Rusku a Německu vyhnaly z domovů statisíce lidí a přiměly je hledat útočiště v cizině. Překračování hranic na cestě do bezpečí bylo však spojeno s mnoha obtížemi. Uprchlíky z Ruska zasáhla mimo jiné protiepidemická opatření, která měla zastavit smrtící tyfovou vlnu. Podobná opatření stála o několik let později v cestě německým židům prchajícím před Hitlerem. Útěk přes hranice a zkušenost emigrace se projevily i v životních osudech a dílech spisovatelek Irène Némirovsky a Hélène Iswolsky a historiků umění Nikodima Kondakova, André Grabara, Richarda Krautheimera a Ernsta Kitzingera. Přestože se museli potýkat s četnými těžkostmi, život v exilu jim poskytl i řadu nových možností, díky nimž významnou měrou obohatili společnost, která je přijala. Kniha pojednává o událostech sto let starých, avšak témata, kterým se věnuje – uzavírání hranic, sanitární opatření a emigrace, jsou palčivě aktuální i dnes.

The Current State of Russian Folk Icon Painting
Nikodim P. Kondakov

V roce 1901 se Nikodim Pavlovič Kondakov, jeden ze zakladatelů dějin umění v Rusku a specialista na středověké umění, rozhodl podniknout překvapivou expedici. Hnán touhou spatřit na vlastní oči poslední místa, kde se tradičním způsobem vyráběly zbožné obrazy – slavné ikony –, se odvážně vydal na hrbolaté a nejisté cesty ruského venkova. Kniha, kterou držíte v rukou a která poprvé vyšla v roce 1901 a nyní je k dispozici mezinárodnímu publiku, je mnohem víc než jen popisem jeho cesty. Provází čtenáře předrevolučním Ruskem, kde Kondakov cestuje za místní produkcí a hledá skutečně pravoslavné projevy umění, které se podle něj táhne až do středověké minulosti. Kondakov se svým velmi osobitým stylem nakonec vydává na cestu za záchranou starobylého umění ikon a doufá, že se mu podaří zachránit uměleckou formu skomírající pod konkurencí průmyslové výroby. Dnes je tato kniha aktuálnější než kdy jindy, protože zpochybňuje kořeny ruské kultury, tradice a pocit její výlučnosti. Obsahuje texty předních odborníků na ruské a byzantské umění a ilustrace současného komiksového výtvarníka Michele Folettiho.

Poutní umění středověku jako tělesný zážitek
Krajina, poutník a poklad

Když se řekne středověká pouť, mnozí si dnes představí takřka fanatický náboženský akt. Taková představa se zakládá na moderních předsudcích o středověkém náboženství, které je dnes běžně spojováno s iracionalitou, manipulací, absencí tolerance a často i násilím. Jak ale ve skutečnosti probíhala středověká pouť? Jak vypadal středověký poutník a svět kolem něj? A jaký je vztah poutnictví a umění? To jsou některé z otázek, na něž tato kniha hledá odpovědi. Doprovází středověkého poutníka na cestě krajinou až do cíle jeho cesty, inte¬riéru kostela, a ukazuje, jak v něm díky umění, vůni kadidla, světlu svící a příjemnému chladu zažíval posvátno všemi smysly. Jedna věc se zdá být jistá: v předmoderním světě stejně jako dnes bylo putování zážitkem, který proměňoval život a nenechal nikoho lhostejným.

Je (středověk) doba temna?
Umění, migrace a moc

Středověk je dnes vnímán téměř výhradně jako období temna a strádání, a obdobně je také umění této doby prezentováno jako úpadkové. Tento pohled je však především výsledkem po staletí se hromadících představ a předsudků, které se pokoušely dobu, kterou ale v žádném případě nelze charakterizovat pouze několika větami, zjednodušeně popsat.
Rádi bychom naší knihou toto pojetí překonali a nabídli na umění a dobu, často nepřesně označovanou jako raný středověk, nový pohled. Pokoušíme se odpovědět na několik otázek: Způsobil pád Římské říše a migrace kočovných kmenů úpadek umělecké tvorby?
Jak vlastně vypadala středověká krajina? Byla skutečně protkána temnými, neproniknutelnými a nebezpečnými hvozdy, jak je líčily legendy o Robinu Hoodovi nebo četná díla romantiků? Byl svět víry opravdu neprostupně oddělen od života pozemského? Sloužilo umění pouze k oslavě Boha? A co kostely plné zlata a drahého kamení? Ukazovala tak církev jen svoji moc a bohatství? Přáli bychom si představit čtenářům „raný středověk“ mnohem bližší tomu, jak mohl ve skutečnosti vypadat: jako barevnou mozaiku, dobu čilých a rozmanitých kulturních výměn a v jistém smyslu i jako kolébku abstraktního a konceptuálního myšlení. Na otázku „Je středověk doba temna?“ tak odpovídáme jasně: „Nikoliv!“

Mediální revoluce
Christianizace Evropy, Ravenna pátého století
a jak obrazy mění dějiny

Kniha představuje zamyšlení nad faktory, které vedly k zásadní proměně evropské společnosti v rámci procesu christianizace. Zkoumá zejména roli rituálu, význam mozaiky jako nového vizuálního média a nové formy zobrazení ve 4. a 5. století. Na příkladu tzv. Baptisteria ortodoxních v Ravenně pak nabízí komplexní analýzu rituálu křtu a jeho provázanost s tamní bohatou mozaikovou výzdobou.

Inventing Late Antique Reliquaries
Reception, Material History, and Dynamics of Interaction (4th-6th centuries CE)

Kult svatých, jejich relikvií a úcta k jejich svatyním je fenomén, který se zrodil v pozdní antice a který trvale formoval středověké a novověké praktiky v širokém geografickém a kulturním prostoru, šířícím se nejprve po celé Římské říši a poté i za její hranice. Jak se realizovalo vytváření nádob na svaté ostatky světců v kulturně heterogenním období? Jak se vlastně mohly schránky různých tvarů, velikostí a materiálů stát nádobami na uchovávání posvátných věcí? Jaké materiály mohly být při výrobě relikviářů použity a jaké obrazy je měly zdobit? A jak relikviáře se svou geografickou a sociální přenositelností přispívaly k přemisťování posvátnosti vázané na místo a k šíření sítí světců a svatyní napříč pozdně antickým světem? Tento svazek sleduje „prehistorii“ středověkých relikviářů a zkoumá schránky s křesťanskými obrazy a vzory vyrobené mezi čtvrtým a šestým stoletím našeho letopočtu. Sleduje, jak nádoby zdobené obrazy získávaly význam a moc, a zkoumá dynamiku proměn, které provázejí jak vznik těchto předmětů, tak jejich dlouhou historii opětovného používání, marginalizace a znovuobjevování.

Mediální revoluce
Christianizace Evropy, Ravenna pátého století
a jak obrazy mění dějiny

Kniha představuje zamyšlení nad faktory, které vedly k zásadní proměně evropské společnosti v rámci procesu christianizace. Zkoumá zejména roli rituálu, význam mozaiky jako nového vizuálního média a nové formy zobrazení ve 4. a 5. století. Na příkladu tzv. Baptisteria ortodoxních v Ravenně pak nabízí komplexní analýzu rituálu křtu a jeho provázanost s tamní bohatou mozaikovou výzdobou.

Central Europe as a Meeting Point of Visual Cultures
Circulation of Persons, Artifacts, and Ideas

Konec první světové války v roce 1918 byl pro Střední Evropu dobou radikální transformace: multikulturní prostor zaniklých říší byl rozdělen na jednotlivé národní státy. Tato změna se projevila ve všech sférách života, dějiny umění nevyjímaje. Kosmopolitní vize dějin umění, jak ji zformulovali zástupci Vídeňské školy jako Franc Wickhoff nebo Alois Riegl, byla nahrazena novými narativy, které se vztahovaly sami k sobě. Tyto nacionalistické tendence byly ještě posíleny rozdělením Evropy po druhé světové válce. Tento svazek svým transkulturním přístupem ke středoevropskému umění 12.–20. století navazuje na průkopnické studie Jiřího Kroupy. Ukazuje tento region jako místo osvobozeno od národních stereotypů, formováno neustálým pohybem osob, myšlenek a objektů.

Step by Step Towards the Sacred
Ritual, Movement, and Visual Culture in the Middle Ages

Články publikované v tomto svazku si kladou za cíl přispět k debatě o roli vizuální kultury ve středověkých rituálech a jejich tělesném prožívání. Obsažené studie se zabývají zásadním významem pohybu ve středověké náboženské praxi. Zamýšlejí se nad jeho vlivem na produkci, pojetí, vnímání a použití uměleckých předmětů a prostoru. V jádru jejich zájmu stojí pohybující se tělo, ať už individuální, nebo ve skupině, které vstupuje do dialogu se svým okolím – architekturou či městským prostředím, artefakty a obrazy – a každým krokem tak probouzí jeho posvátný potenciál. Právě obrácením pozornosti k pohybu věřících a samotných předmětů by tato kniha ráda podnítila další diskuse o rozmanitých vizuálních kulturách středověku.

Byzantium or Democracy?
Kondakov’s Legacy in Emigration: the Institutum Kondakovianum and André Grabar, 1925–1952

Teorie obrazu v raném křesťanství?
Výběr z textů pozdně antických myslitelů s komentářem.

V prvních stoletích našeho letopočtu se pohanská kultura Římské říše setkává s novým rodícím se křesťanským náboženstvím, jež se stane kulturním hybatelem Evropy. Římská říše je v této době doslova prosycena obrazy, avšak křesťanství, vycházející z židovské tradice, přistupuje k zobrazování lidí a Boha velmi obezřetně, neboť v něm vidí nebezpečí modloslužby.

Kniha představuje výběr z úvah raně křesťanských myslitelů, zamýšlejících se nad rolí obrazů a nad přednostmi i riziky jejich používání. Čtenáři se tak do rukou dostává průvodce po vizuální kultuře pozdní antiky, nabízející odpovědi na otázky, jak se utvářel postoj prvních křesťanů k obrazům a jak se dosavadní bohatá vizuální kultura Římské říše promítla do „křesťanského umění“.

Texty myslitelů z období od druhého do pátého století, doprovázené četnými ilustracemi, jsou doplněné o kritický výklad italské historičky umění Chiary Bordino. Předmluvu napsali Ivan Foletti a Pavla Tichá.

Objects, relics, and migrants
The Basilica of Sant’Ambrogio in Milan and the cult of its saints (386-972)

Ambrosiánká bazilika v Miláně, postavená v době Ambrožova působení (374–397) a radikálně rekonstruovaná na konci 11. století, je jedinečné místo, kde se setkává paměť a přítomnost středověkých památek.

Na základě studia několika slavných uměleckých děl dochovaných v bazilice – například kaple San Vittore in Ciel d’Oro, zlatého oltáře či ciboria sv. Ambrože – nabízí tato kniha nahlédnutí do složitých vztahů mezi topologií stavby, díly instalovanými v interiéru a relikviemi. Bazilika byla kolem relikvií postavena, zároveň jsou ale relikvie vnímány jako pohyblivé objekty. V této knize se z pohledu longue durée zabýváme několika předměty, jež se staly relikviemi a hmotnými svátostmi. Následně byly tytéž předměty použity v etnicky problematickém prostředí k rozdělování a vedení společnosti.

Součástí knihy je bohatý obrazový materiál, který byl pořízen specificky pro tuto publikaci.

Studi sulla circolazione del mosaico in area nord-adriatica

Inventing Medieval Czechoslovakia 1918–1968
Between Slavs, Germans, and Totalitarian Regimes

Je možné „vymyslet“ minulost? Prostřednictvím několika studií zkoumá tato publikace historii toho, jak k tomuto procesu došlo v prostředí Československa v období přibližně od konce první světové války až do šedesátých let dvacátého století. Kniha se konkrétně zaměřuje na znovuobjevení takzvaného „národního“ středověku v době, kdy v Československu dochází k setkávání rozličných jazykových a etnických skupin – Čechů, Slováků, Němců a Rusů. Jedná se o dobu, ve které politicko-geografická rozdrobenost země roste a kdy dochází ze strany jednotlivých jazykových skupin k častému popírání, upravování či ignorování úhlu pohledu těch druhých.

Tyto případové studie představují, na kolik je možné využít výzkum středověkých uměleckých děl a předmětů k vytvoření úrodné půdy pro ideologické nástroje a příběhy. Znamená to tedy, že spolu s porozuměním historiografii dějin umění, přichází také znovu vymezení střední Evropy jako místa překonávajícího své historické roztržky a vytvářejícího tak prostor pro mezikulturní setkávání a rozmluvy.

Jupiter, Kristus, Chalífa
Obrazy mocných a zrození středověku (IV.–VII. století)

Pohanský bůh Jupiter Serapis, Ježíš Kristus a muslimský chalífa – jejich tváře jsou si překvapivě blízké. Autoři se pozastavují nad tímto zdánlivým paradoxem a ptají se: Proč vypadají „úhlavní nepřátelé“ téměř stejně? Odpovědi hledají nejprve v konkrétních historických okolnostech – v dramatickém pádu Serapea v Alexandrii, v prosazení křesťanství jako státního náboženství či v dobytí Sýrie Umajjovci. Samotný způsob, kterým vítězové doslova „kradou“ tváře poraženým však sahá ještě hlouběji do historie, do doby kmenů a šamanů, kdy byl rituál s maskou nepřítele přípravou na boj či oslavou vítězství. Moudrý vládce ale nemůže být ten, který poražené příliš ponižuje. Co kdyby přejímání tváře vyjadřovalo též snahu ukázat inkluzi a kontinuitu? Pohled do daleké minulosti ukazuje, jak jsou obrazy mocné a jak důležité je jim rozumět. Upozorňuje též na společné kořeny středomořských civilizací, z nichž – v napětí mezi střety a kontinuitou – vyrostla evropská kultura.

Milan sans frontières
Le culte et la circulation des reliques ambrosiennes, l’art et l’architecture (IVe-VIe siècle)

Kniha je věnována kulturnímu přenosu v síti vztahů utvářených biskupem Ambrožem mezi Milánem a křesťanským Západem na konci čtvrtého a v pátém století. Umožněn darem ostatků milánských světců, tento kulturní přenos spočíval především v rozšíření architektonických a figurativních modelů a v utváření rozpoznatelné posvátné krajiny kolem Milána. Tento fenomén otevírá nové perspektivy k zamyšlení nad vytvářením identity skrze kult světců a jeho umělecké projevy v pozdně antickém světě. Díky důrazu na další sídlo s širokým polem církevní autority kromě v literatuře dominantního Říma, tato kniha značně přispívá do stále živé debaty ohledně dichotomie mezi centrem a periferií. Kniha byla vydána v sérii In between. Images, Words, and Objects, která podporuje umělecko-historické a historické studie v rámci širokého, transdisciplinárního přístupu

Ravenna: Sedes Imperii
Artistic Trajectories in the Late Antique Mediterranean

Ravenna byla jedním z nejdůležitějších administrativních, politických a náboženských center pozdní antiky. Kniha Zuzany Frantové se zabývá časovým rozmezím mezi přesunem císařského dvora do Ravenny (402) a sesazením posledního západního císaře Romula Augusta germánským vojevůdcem Odoakerem (476), tedy obdobím, kdy byla Ravenna sídlem západořímských císařů. Kniha vychází z autorčina přesvědčení, že jednotlivé příklady dodnes dochované architektury spolu s jejich dekoracemi, sarkofágy a objekty ze zlata a slonoviny lze kromě zkoumání jejich historického kontextu a ikonografie nejlépe pochopit skrze bližší pohled na jejich materialitu a způsoby, jakými byla řízena jejich produkce. Soustředí se tedy především na řemeslné umělce, jejich tradice, záměrné odchylky a způsoby, jakými se řemeslníci pohybovali pozdně antickým světem, čímž podporovali výměnu a šíření technologií a uměleckých vzorů. Nepředstavuje tedy Ravennu jako izolovaný fenomén (jak je tomu často v dosavadní literatuře), ale jako jednoho z mnoha politických, církevních a sociálních hráčů pozdní antiky.

Re-thinking, Re-making, Re-living Christian Origins

Pokud v dějinách křesťanství existuje jedna konstant – především toho západního –, pak je to hluboká touha po spojení s vlastní minulosti. Z dlouhodobého hlediska je dokonce možné říci, že opětovné promýšlení původního křesťanství bylo běžnou reakcí na velké církevní krize. Když církev čelila některé z nich, svou rétorikou se vždy pokoušela zdůraznit přání navrátit se k mýtickým kořenům, ideální komunitě, čistému a radikálnímu křesťanství.

Otázka, která prostupuje touto knihou, je zejména způsob, jakým touha po minulosti poskytovala příležitost znovu oživit, promyslet a vytvořit křesťanské kořeny. Podstatou práce byla snaha pochopit, jak přání navrátit se zpět může změnit a přepsat minulost, a to jak fyzicky – restaurováním starobylých památek –, tak i obsahově – psaním historie. Pozornost je postupně věnována třem obdobím, která odpovídají více či méně třem důležitým událostem v novověké historii katolické církve. První z nich je reformace a následující protireformace mezi 16. a 17. stoletím. Druhým momentem je chvíle, kdy katolická církev přichází o světskou moc v průběhu sjednocování Itálie, z čehož vyplynuly „duchovní“ reakce, vrcholící za prvního vatikánského koncilu (1869–1870). A nakonec přichází doba kolem druhého vatikánského koncilu (1962–1965), na nějž můžeme nahlížet jako na nejdůležitější reakci katolicismu na moderní dobu.

Autoři příspěvků: N. Barbolani di Montauto, X. Barral i Altet, N. Bock, V. Cantone, S. Cracolici, A. Di Croce, S. D’Ovidio, I. Foletti, J. Gebhardt, M. Gianandrea, O. Jakubec, J. Klípa, V. Lucherini, F. Malesevic, S. Pierguidi, C. Piva, S. Rosenbergová, M. Santanicchia, E. Scirocco, I. Fiumi Sermattei, A. Tranchina.

Oggetti, reliquie, migranti
La basilica ambrosiana e il culto dei suoi santi (386-972)

Ambrosiánká bazilika v Miláně, postavená v době Ambrožova působení (374–397) a radikálně rekonstruovaná na konci 11. století, je jedinečné místo, kde se setkává paměť a přítomnost středověkých památek.

Na základě studia několika slavných uměleckých děl dochovaných v bazilice – například kaple San Vittore in Ciel d’Oro, zlatého oltáře či ciboria sv. Ambrože – nabízí tato kniha nahlédnutí do složitých vztahů mezi topologií stavby, díly instalovanými v interiéru a relikviemi. Bazilika byla kolem relikvií postavena, zároveň jsou ale relikvie vnímány jako pohyblivé objekty. V této knize se z pohledu longue durée zabýváme několika předměty, jež se staly relikviemi a hmotnými svátostmi. Následně byly tytéž předměty použity v etnicky problematickém prostředí k rozdělování a vedení společnosti.

Součástí knihy je bohatý obrazový materiál, který byl pořízen specificky pro tuto publikaci.

Plotinus and the Origins of Medieval Aesthetics

Plotinus a původy středověké estetiky, ikonická studie byzantinisty André Grabara, původně publikovaná francouzsky již roku 1945, je nyní poprvé přeložená do angličtiny. Textu studie samotné předchází historiografický úvod z pera Adriena Palladina. Jeho prostřednictvím je čtenář seznámen s okolnostmi vzniku Grabarova textu, jeho kontextem v rámci celoživotního díla autora a je také zhodnocena relevance studie s ohledem na nové horizonty dějin umění.

Od Kondakova ke knihovně Hanse Beltinga / From Kodakov to Hans Belting Library
Emigrace a Byzanc – mosty mezi světy / Emigration and Byzantium – Bridges between Worlds

Kniha shrnuje příspěvky přednesené na stejnojmenné konferenci, uspořádané u příležitosti slavnostního otevření Knihovny Hanse Beltinga v Brně.

Ženy u oltáře. Nikdy?

Jaká je a jaká byla role žen v církvi? Dnes se ženy, protože nemohou být svěceny, ocitají mimo církevní hierarchii, která sestává pouze z vysvěcených osob. Ale bylo tomu tak vždy? Na tuto otázku hledá odpověď kniha Ženy u oltáře. Nikdy?

Autor zahrnuje do debaty umělecké předměty z období od třetího do šestého století, na kterých se objevuje nová ikonografie Matky Boží. Kolem roku 400 vznikají znázornění, na nichž má Maria maforium, těžký závoj vdaných žen a vdov. Na jiných zobrazeních zpod jejího pláště vystupuje štola. Na základě srovnání s dalšími díly i s dobovými texty lze dojít k závěru, že se z maforia a štoly stal liturgický oděv. Do nové ikonografie Matky Boží by se tak promítly atributy vysvěcených žen, které po krátkou dobu patřily do hierarchických struktur církve, a míněná znázornění Matky Boží by tak vyjadřovala, že tyto ženy byly pod Mariinou ochranou. Společenská situace se však rychle měnila a během šestého století ženy podíl na moci v církvi ztratily. Jejich působení se omezilo na život v klášteře. Zobrazování Matky Boží se štolou a maforiem však přetrvalo a dnes se nabízí jako cenný dokument pro studium postavení žen v pozdně antické církvi. Z knihy vyplývá, že ženy – ať už byly nazývány jáhenky, kněžky či zasvěcené vdovy – měly v hierarchii pozdně antické církve své místo.

Migrating Art Historians
On the Sacred Ways

Lze znovu prožít pocit středověkého poutníka, putujícího k posvátným místům? Ne, nelze. Přesto si experimentální projekt Stěhovaví historici umění předsevzal probádat nemožné. Dvanáct současných „poutníků“ – studentů a badatelů z Masarykovy univerzity – navštívilo během pěší expedice dlouhé přes 1500 km některé z nejvýznamnějších uměleckých památek středověké Francie.

O rok později představuje tato kniha jejich badatelský přístup k navštíveným uměleckým dílům. Spojují se v něm intelektuální, lidské, teoretické a umělecko-historické znalosti, proměněné zkušeností vlastního těla. Ve změněném prostředí se vyčerpaná a aktivovaná těla stala nástroji ke zkoumání nových otázek, spojených se středověkými uměleckými díly a kulturou. Kniha je strukturovaná po vzoru poutí: prochází nejdříve krajinou, následně prostory na pomezí, takzvanými liminálními zónami, načež čtenáře přivádí do nitra středověkých kostelů a nakonec k posvátnu samotnému. Původní uměleckohistorický výzkum je přitom kombinován s osobní účastí. Výstupem je publikace, kde se studium uměleckého díla spojuje s prožitkem středověkých památek.

Orient oder Rom?
History and Reception of a Historiographical Myth (1901–1970)

Otázka původu křesťanské estetiky již není v dějinách středověkého umění aktuální, přestože přesvědčivá odpověď nikdy nezazněla. Za jeden z důvodů tohoto přehlížení lze zřejmě považovat kontroverzní osobnost Josefa Strzygowkého, který v roce 1901 publikoval svůj stěžejní svazek Orient oder Rom, který je dnes zavrhovaný pro rasové a protonacistické myšlenky. Diskuzi o původu křesťanské estetiky ovšem nelze omezovat pouze na příspěvek Strzygowského: Předzvěsti těchto myšlenek se váží již k devatenáctému století, kdy Rusko, Rakousko-Uhersko a Otomanská říše bojovaly o sporná území a humanitní studia přirozeně odrážela nastalou politickou situaci. Naše publikace vznikla z nutnosti zmapovat historii této rozporuplné otázky, která byla podle Aloise Riegla „doposud nejdůležitější a nejvýstižnější v celé historii lidstva.“

Ritualizing the City
Collective Performances as Aspects of Urban Construction from Constantine to Mao

Město je a vždy bylo ideálním místem pro hromadný rituál. Již od antiky se právě ve městech pořádají pompézní oslavy vítězství, důležité náboženské ceremoniály či veřejné iniciace elity. Cílem naší knihy je zvážit tento fenomén a zamyslet se nad interakcí mezi rituálem a městským prostorem. Snažíme se v rámci bádání napříč disciplínami i epochami porozumět, jak se hromadná oslava, sekulární či náboženská, může rozvinout ve veřejném prostoru a jak jej může proměnit. Důležitými místy se během rituálu vedle posvátných budov a mocenských držav stávají také náměstí a ulice, kde se následně vytváří a utužuje identita obyvatelstva. Přenesením moci také na náměstí a do ulice, které jsou ze své podstaty liminární zónami, ztvárňovali aktéři dialog, jenž probíhal mezi společenskými vrstvami. Ty jsou během konání rituálu reprezentovány organizátory, účastníky a pozorovateli události. Z kompromisu mezi jmenovanými složkami společnosti se zřejmě rodí rituály ve veřejném prostoru. Ústřední otázkou této knihy je způsob, jakým se veřejný prostor přizpůsobuje požadavkům rituálu, či naopak, jak se rituály přizpůsobují prostoru.

From Byzantium to Holy Russia
Nikodim Kondakov (1844–1925) and the Invention of the Icon

Biografie, která odhaluje život a dílo Nikodima Kondakova, průkopníka v badání na poli pozdní antiky, Byzance a východní Evropy, je opravdovým dobrodružným příběhem. Sleduje složité situace Kondakovova života před ruskou revolucí a po ní, zabývá se cestou badatele od jeho skromných začátků po univerzitní studia a analyzuje vytvoření novátorského uměleckohistorického bádání, které v Rusku naprosto předběhlo svou dobu. Počínaje neobyčejně úspěšnou kariérou, konče traumatem způsobeným ruskou revolucí, se příběh stává jedním z těch, v nichž se setkáváme jak s životem na cestách, tak s pevnými vazbami. Navzdory zvratům, které se odehrály v historii i v jeho vlastním životě, Kondakov ve svých studiích načrtl geografickou rozlehlost pozdně antické a středověké kultury rozkládající se od Středomoří až po Ural. Jeho dílo se dotýká dalekých horizontů, letmo nahlédne na stěhování národů z Asie a počátky středověké Evropy s jejími křesťanskými hodnotami a pokračuje stezkami historie, značenými uměleckými díly. Rekonstrukce osobních a profesních událostí života Nikodima Kondakova přispívá k porozumění kritické etapě zrodu dějin umění a obecněji pak k pochopení historie Ruska a zemí, které badatel prošel za svůj dlouhý, obtížemi naplněný život.

The Mystic Cave
A History of the Nativity Church at Bethlehem

Předkládaná studie je první anglicky publikovanou monografickou knihou o historii kostela Narození v Betlémě od roku 1910. Ve srovnání s jinými památkami ze Svaté země prošlo právě toto místo nejmenšími změnami. Uniklo ničení, kterému podlehlo mnoho jiných svatých míst jako například Boží hrob v Jeruzalémě. Bazilika Narození v Betlémě tak mezi jinými vyniká dobře dochovanou architekturou, datovanou do pozdního 6. století, a živou mozaikovou výzdobou, dokončenou roku 1169, tedy v době křižácké vlády v Palestině. Tato kniha obecně pojednává o křižovatkách osudu, na kterých se posvátné místo opakovaně ocitalo od jeho pozdně-antických počátků až po současnost, přičemž se zaměřuje zejména na vztah mezi rodištěm Krista v podzemní jeskyni chrámu Narození Páně, kde jsou uloženy jesličky, a mezi honosně zdobeným horním kostelem. V běhu času se vztah mezi těmito dvěma prostory různě proměňoval, a to prostřednictvím střídajících se forem tzv. mise-en-scène.

The Fifth Century in Rome: Art, Liturgy, Patronage

Svými články přispěli Sible de Blaauw, Olof Brandt, Zuzana Frantová and Dale Kinney

Cílem této knihy je upozornit na Řím pátého století — na období sta let, které i dnes potřebuje, abychom na ně nahlíželi nově a z různých stran. Jedná se o klíčovou dobu, o časovou hranici mezi světy, která je natolik důležitá, že si zaslouží, aby jí bylo věnováno více pozornosti.

Studie, z nichž se sestává tento soubor, si kladou za cíl odpovědět na nové otázky uměleckohistorického bádání: umělecké dílo zůstává v centru pozornosti, do kontextu je ale zasazujeme odlišným způsobem. Pro kontext Říma 5. století je zásadní soužití. Soužití lidové a vysoké kultury, papežů a císařů, pohanů a křesťanů. Stejně tak by byl tento pozdně antický Řím zcela nemyslitelný bez koexistence liturgie, nesmírně významné pro křesťanský svět, a patronátu jakožto vytříbeného intelektuálního počinu. Soužití je navíc zásadní v městě, které je položeno na základech tradičních hodnot římské elity, a zároveň čelí novým vnitřním i vnějším společenským požadavkům, které vyplývají z nesčetných historických zvratů dotýkajících se Říma.

Páté století, kterým se zaobírá tato kniha, je dobou, kdy se budoucnost a minulost potkávají, a kdy se antika překrývá s křesťanstvím. V období 5. století má umělecká tvorba jedinečný společný „charakteristický rys“: neuvěřitelně bohatou ideovou i formální spletitost.

Milano allo specchio
Da Costantino al Barbarossa l’autopercezione di una capitale

Sedm studií v této knize se zabývá pozdně antickým Milánem. Všechny nahlížejí na toto město skrze jeho autoreferenčnost. V období, kdy byl Ambrož biskupem, se Milán stal hlavním městem říše, a jako takový byl označován za nejvyšší duchovní metropoli. Město, které se od té doby těšilo velké moci, je z hlediska dlouhodobého vývoje výjimečné. Dosavadní bádání zdůrazňovalo mentalitu jeho středověkého obyvatelstva a Milán byl prezentován jako místo, kde se tradice stala garantem jeho postavení v roli hlavního města, jež později během středověku převzalo úlohu lombardského centra. Pouze sporadicky však byla milánská historická, kulturní a materiální mnohovrstevnatost zkoumána z pohledu jeho autoreferenčnosti.

V předkládané knize je kulturní dědictví Milána, v jehož centru stojí bazilika sv. Ambrože, zkoumáno z pohledu vícera disciplín. Historické, archeologické, uměleckohistorické a filologické analýzy od sebe dovolují odlišit jednotlivá vlákna spletitého mechanismu, a poskytují tak všestranný pohled na předmět našeho bádání. Tento přístup, z mnoha důvodů inovativní, dovoluje lépe porozumět vztahu Milána k vlastní minulosti, a můžeme díky němu sledovat, jakým způsobem zde byla vytvářena historická kontinuita. Jen na jejím základě mohl vzniknout obraz města, do kterého se promítly základy milánské identity.

Ani Bůh ani člověk
Slova, obrazy a středověká úzkost z výtvarného umění

Ani Bůh ani člověk je jednou z recentních prací Herberta L. Kesslera, která vyšla poprvé v roce 2007 jako součást ediční řady zabývající se literárními prameny k výtvarným dílům. V centru pozornosti této knihy stojí otázka legitimity zobrazování Boha ve středověkém vizuálním umění a můžeme ji tak, i přes její úsporný formát, považovat za syntézu autorových badatelských zájmů. Čtenáři se nyní dostává do rukou český překlad, jenž vznikl poněkud netradičním způsobem, a to jako společná práce studentů Semináře dějin umění brněnské Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Zona Liminare
Il nartece di Santa Sabina a Roma, la sua porta e l'iniziazione cristiana

Na vrcholku římského Aventinu stojí bazilika Santa Sabina, jeden z nejvýznamnějších monumentů pozdně antického světa. V prostorném nartexu, který tvoří hlavní vchod do baziliky, se nachází několik mimořádných uměleckých děl. Jsou tady dřevěné antické dveře s reliéfem, zdi zdobí imitace mramoru z 5. století a nachází se zde i raně středověký obraz Theotokos. Tento nartex, po léta vědecky přehlížený, byl původně jedním z nejokázalejších prostorů baziliky. Jeho důležitost nespočívá v prosté funkci shromaždiště uměleckých děl. Je především místem, pro které tyto předměty byly specificky vytvořeny. Nartex sám sloužil s největší pravděpodobní zejména katechumenům a penitentům, byl tedy skutečnou liminální zónou, – prostor mezi světy, místem přechodu mezi fyzickým a duchovním. Kniha se pokouší o pochopení tohoto prostoru jako celku. Zaměřuje se na historiografii, archeologii a dekorace monumentu, a odkrývá tak neobyčejně dobře dochovanou antickou tvář místa, která zůstává skryta v útrobách stavby. Hlavní snahou je předložit čtenáři „synergický“ vhled do prostoru nartexu a ukazuje, jak teprve studium různých médií, která zde koexistovala a byla společně aktivována, dovoluje zcela porozumět obsahu pozdně antického umění.

Zápisky z cest 4
Jižní Kavkaz

Tato kniha určená obdivovatelům unikátního kulturního dědictví jižního Kavkazu a Turecka je výsledkem pěti terénních cest, které v letech 2015-2022 podnikli studenti a pedagogové Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně do oblastí dnešní Arménie, Gruzie a Turecka, tedy do oblasti středověkých království Arménie a Iberie. Kniha obsahuje krátké studentské texty věnované význačným středověkým památkám tohoto regionu a nabízí originální poznatky i nové údaje z výzkumu. Počet zkoumaných památek je výjimečný, což z předkládaného svazku činí jeden z prvních v českém i mezinárodním prostředí, který se takto komplexně zabývá kulturním dědictvím regionu. Kniha, které předchází odborná reflexe specifik zkoumaného kulturního dědictví - včetně unikátního fenoménu arménských liturgických předsíní, tzv. gávitů, a zajímavého dialogu kultury a krajiny, seznamuje čtenáře s více než třiceti kostely, jejich výzdobou, liturgickým vybavením a ikonami. Jednotlivé památky jsou řazeny geograficky podle současných provincií a regionů, aby se svazek stal užitečným průvodcem pro cestovatele do této oblasti.

Zápisky z cest 3
Moskva & Novgorod

Ve třetím sešitě Zápisků z cest se setkáváme s Moskvou a Novgorodem. Publikaci vytvořili na základě své studijní cesty v roce 2014 učitelé a studenti ze Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jejím cílem je podělit se stručnou formou o poznatky, nastřádané o památkách – zejména těch středověkých – ve jmenovaných městech. Výsledkem nicméně není jen pouhý průvodce po středověkých památkách. V práci se odráží i současná politická situace, Stalinská doba, avantgarda 20. století a recepce středověkých děl v 19. století. Mimo hesla ke klíčovým památkám Moskvy a Novgorodu se tak čtenáři dostane i historiografické reflexe a základní bibliografie k jednotlivým tématům.

Zápisky z cest II
Cefalù – Palermo – Monreale

V dubnu 2014 se v sicilském Palermu sešla dvaadvacetičlenná skupina studentů a pedagogů ze čtyř institucí – z univerzit v Brně, v Lausanne a ve Vídni a z Kunsthistorisches Institutu ve Florencii. Cílem tohoto setkání bylo studium památek sicilského středověku, především pak dvanáctého století. Účastníci této exkurze se rozhodli, podobně jako tomu bylo v případě předchozí exkurze na Balkán, podělit se o své poznatky a zážitky také s širokou veřejností. Stejně jako v případě prvních Zápisků z cest se i nyní jedná o opusculum, které v žádném případě nemá novátorské ambice. Českému publiku má představit jednu z nejzajímavějších a nejkrásnějších kultur Středomoří. Autory naprosté většiny textů jsou studenti, kteří se exkurze zúčastnili. Jejich snahou bylo vypracovat texty tak, aby zaujaly odbornou i širší veřejnost a zároveň, aby díky co nejkompletnější bibliografii daly zájemcům možnost setkat se také s nejlepší vědeckou produkcí, která se Sicílie týká.

Saint Foy Révelée
La plus ancienne statue médiévale à Conques

Brožura Sainte Foy révélée je první ze série tří brožur věnovaných prezentaci různých aspektů kulturního dědictví Conques, zejména opatského kostela a jeho pokladů, širokému neakademickému publiku. Je bohatě ilustrovaná originálními fotografiemi a ilustracemi, které vznikly v prvním roce projektu, a zaměřuje se na zlatou sochu-relikviář Sainte Foy, jádro posvátného místa Conques a na cíl poutníkovy oddanosti. Tento umělecký předmět je často prezentován pouze jako předmět víry nebo jako umělecká bravura; brožura ho ale interpretuje v kontextu příběhů a zbožných praktik a vysvětluje význam opětovného použití této zlaté tváře za účelem propůjčení ikonickým potenciálu a autority císaře ze čtvrtého století mladé mučednici. Cílem tedy není jen šíření vědeckých výsledků projektu, ale také seznámení návštěvníků Conques, ať už poutníků nebo turistů, s příběhem této jedinečné sochy.

Aux Portes de la Jérusalem Céleste
Le tympan sculpté de Conques

Druhá brožura ve francouzštině z krátké série určené širokému neakademickému publiku, tentokrát s více ilustracemi na základě fotografické kampaně realizované v rámci projektu. Představuje nejviditelnější umělecké dílo přístupné pohledu návštěvníka při příchodu před kostel opatství: bohatě zdobený a polychromovaný tympanon představující scénu Posledního soudu. Portál vytesaný na počátku 12. století patří pravděpodobně k prvním svého druhu na poutních cestách. Cílem brožury je představit široké veřejnosti, jak mohli středověcí poutníci vnímat tento neuvěřitelný umělecký objekt, jak chápali sochy a jejich námět a jaký vliv na ně mohlo mít toto liminální zobrazení. Činí tak tím, že vysvětluje, jak je komplexní poselství spásy umocněno sochařskými obrazy spolu s elegantní latinskou básní, která se táhne kolem nich a pod nimi a která si vypůjčuje nejrůznější témata a pojmy rozšířené v běžné i elitní kultuře 12. a 13. století.

The Antique Memory and the Middle Ages

Tento svazek je výsledkem snahy zanechat hmatatelnou památku na akademická setkání, která se odehrávala poslední dva roky v Centru raně středověkých studií při Semináři dějin umění Masarykovy univerzity v Brně. Během seminářů a přednášek rozpoutali Xavier Barral i Altet, Nicolas Bock, Valentina Cantone, Herbert Kessler, Serena Romano, Elisabetta Scirocco a Jean-Michel Spieser živé debaty o tom, co nazýváme „středověk“.

Společným jmenovatelem jejich badatelské práce, kterou zde předkládáme, je zájem o dialog mezi středověkou „současností“ a antickým světem. Od Benátek přes Campanii po Miláno, od Konstantinopole až po Burgundsko se rodila intelektuální a vizuální kultura, která naznačuje, že středověk byl pro antické dědictví jedinečně příznivou dobou. Antická tradice byla přebírána, vybírána a zprostředkovávána různými způsoby, rozhodně však byla vždy přítomna.

Cílem knihy je pochopit, proč a jak byly vzory, obrazy a myšlenky z mytické – avšak nesporné – antické minulosti přejímány během celého středověkého tisíciletí. Pokoušíme se porozumět, proč se objednavatelé a dílny ve své středověké „současnosti“ rozhodovali promlouvat jazykem klasicizující estetiky a proč všeobecně přebírali myšlenky náležející k antické tradici.

Objects of Memory, Memory of Objects
The Artworks as a Vehicle of the Past in the Middle Ages

Tato publikace je sbírkou příspěvků z mezinárodní konference doktorských studentů, která se konala 5.–6. prosince 2013 za spolupráce Katedry kulturního dědictví (Dipartimento dei Beni culturali: archeologia, storia dell’arte, del cinema e della musica) Padovské univerzity (Itálie) a Centra raně středověkých studií při Semináři dějin umění Masarykovy univerzity v Brně. Ústředním tématem konference bylo studium uměleckých děl, která jsou již svou podstatou spojena s pojmem paměti. Cíl organizátorů byl dvojí: za prvé porozumět, jak se ikony, knihy, relikviáře a další předměty stávaly nositely významů, které jsou dnes většinou nesrozumitelné, ale nepochybně se velmi jasně jevily dobovému divákovi; za druhé proniknout do způsobu, kterým tyto objekty mohly změnit paměť místa, na němž byly uchovány. Studie v této knize tedy představují několik podob zkoumání uměleckých děl v rámci jejich historicity.

Hereze a loajalita
Slonovinový diptych z pěti částí z pokladu katedrály v Miláně

Předmětem této monografické studie jsou dvě luxusní vyřezávané slonovinové desky, dnes uložené v pokladnici katedrály v Miláně. Na základě použité zlatnické techniky cloisonné je bylo možné zařadit do kontextu umělecké produkce Ravenny a určit jejich přesnější dataci. Tou je období vlády jednoho z posledních císařů západořímské říše Majoriana (457–461) a pontifikátu biskupa Neona (450–473). Z detailní ikonologické analýzy navíc vyplývá, že by milánský Diptych mohl být dán do souvislosti s osobou papeže Lva I. Velikého a jeho snahou o prosazování výsledků koncilu v Chalcedonu konaného v roce 451. Objasněním vztahů Ravenna–Řím bylo nakonec možné za pravděpodobného objednavatele diptychu označit ravennského biskupa Neona I., jenž se svou objednávkou mohl veřejně přihlásit k hlavním cílům Lvovy politiky; k boji s monofyzitskou herezí a k udržení pevné hierarchie v církvi, jejíž jednota byla v této době vážně narušena.

Zápisky z cest 1
Jižní Balkán: Ochrid, Kurbinovo, Kastoria, Soluň

Publikace je výsledkem studijní cesty za středověkými památkami Makedonie a Řecka organizované v listopadu roku 2013 Centrem raně středověkých studií při Semináři dějin umění Masarykovy univerzity v Brně. Tento syntetický „průvodce“, jehož autory jsou sami studenti, představuje klíčové středověké památky nacházející se mezi Ochridem a Soluní. Každá dekorace či stavba je prezentována formou krátkého hesla, kde je objekt popsán a interpretován. Pro zájemce o hlubší studium se pod každým heslem nachází základní bibliografie reprezentující aktuální stav bádání. Hesla jsou doprovázena fotografiemi, z nichž většina vznikla přímo na místě. Čtenáři je k dispozici i malý slovník odborných termínů. Na konci knížky čtenář najde chronologickou syntézu všech nástěnných maleb a mozaik, se kterými se autoři během své cesty setkali. Publikace nabízí čtenáři užitečný nástroj pro setkání s výjimečnou uměleckou produkcí Balkánského poloostrova.

Byzantium, Russia and Europe
Meeting and Construction of Worlds

Články

Ivan Foletti, Byzantium, Russia and Europe. Historiographical construction, mental space and reality
Jean-Michel Spieser, De Rome à Constantinople et d'un empire à l'autre
Ivan Foletti, Irene Quadri, Roma, l'Oriente e il mito della Traditio Legis
Vladimir Ivanovici, Windows and Church Space in Early Medieval Byzantium and West
Maria Raffaella Menna, Byzantium, Rome, Crusader Kingdoms. Exchanges and Artistic Interactions in the Second Half of the Thirteenth Century
Zuzana Frantová, Kristýna Pecinová, The icon of Old Brno: a reconsideration
Denise Zaru, Gli affreschi della cappella carrarese a Padova: le origini bizantine della narrazione visiva di Guariento
Pavel Rakitin, Byzantine echoes in the nineteenth century press and in the writings of Russian intellectuals
Chiara Croci, L'immagine dell'arte bizantina nella storiografia occidentale di fine '800: il caso dei mosaici del battistero di San Giovanni in Fonte a Napoli
Silvia Pedone, Valentina Cantone, The pseudo-kufic ornament and the problem of crosscultural relationships between Byzantium and Islam

The Face of the Dead and the Early Christian World

Peter Brown popsal status posvátných těl v raně křesťanské epoše jako „místo mezi nebem a zemí“. Hlavním cílem této knihy je zabývat se právě tímto meziprostorem, který byl vyjádřen v zesnulém, zvláště pak v jeho zobrazeních a v jeho tváři.

Kniha se zabývá dvěma základními otázkami. První část se věnuje obecně portrétu, jeho funkci a faktorům, které přispěly k masivnímu rozšíření podobizen zemřelých v pozdní antice. Po vzoru dřívější praxe se v této době totiž portrét objevoval, především, jako jakýsi pokus vyjádřit jedince v jeho úplnosti. Techniky a nástroje pro vytváření těchto obrazů byly během 3. století zdokonalovány a jejich proměny vedly k různým variacím portrétu, jak formálním, tak koncepčním.

Druhá část knihy se zabývá mrtvým tělem v jeho celistvosti, které David Le Breton definoval jako „la souche indentitaire de l’homme“, především pak otázkami spojenými s jeho reprezentací a vnímáním. Stává se po smrti tělo pouhou památkou, nebo si uchovává skutečnou přítomnost toho, jímž jednou bývalo? Ptát se na tuto otázku je zcela zásadní, neboť se při ní střetáváme s lidstvím samotným poté, co se ocitlo na onom světě.